2 – Jediná záchrana

Narodil jsem se v roce 2326. Ve třiceti letech (v den mé plnoletosti) jsem začal pracovat ve středisku jaderných a časoprostorových výzkumů.

„Hej, Sendre.“ Někdo mě volá? Ale kdo? Nikoho tu … aha, příruční minicom v mé kapse.

„Slyším.“ Odpověděl jsem do PMC.

„Dostav se okamžitě do Laboratoře. Děje se něco divného.“ Ozvalo se opět.

„Rozumím. Hned jsem tam.“ Vypnul jsem spojení a rozběhl se tunelem k Laboratoři.

    Když jsem dobíhal ke dveřím, letmo jsem pohlédl na kontrolku. Nesvítila. Takže silové pole uvnitř Laboratoře bylo vypnuto a můžu tedy bez obav vstoupit. Otevřel jsem dveře a vběhl dovnitř. Jaké však bylo mé překvapení, když mě hned po prvním kroku silové pole odmrštilo na protější stěnu tunelu. Mohl jsem se jen bezmocně dívat, protože silové pole nešlo zvenku vypnout. V Laboratoři se v transmiteru zmítal Frack. Po celém jeho děle přeskakovaly blesky. Najednou se v místnosti zablesklo. Byl to jen zlomek sekundy, ale i tak jsem si stačil povšimnout,že onen záblesk prozářil i olověné stěny Laboratoře. Poté se ozval úder, jako když někdo udeří palicí do boxovacího pytle. Náhle bylo ticho. Laboratoř byla prázdná. Frack se už neozval. Zato se ozval v PMC Sarn.

„Sendre. Co se to u vás děje?“ zeptal se.

„To bych taky rád věděl.“ Odpověděl jsem mu a popsal, co bylo z tunelu vidět.

„A kde je Frack?“

„Frack….zmizel.“

„Jak zmizel?“

„Asi při tom záblesku. Prostě tady není.“

„Posílám za Tebou Jorka.“

„V pořádku. Čekám tady. Konec.“ Ukončil jsem hovor.

Za chvíli Jork dorazil.

„Máme za úkol zjistit, co se stalo.“ Řekl.

„Jestli se vůbec dostaneme dovnitř.“ Odpověděl jsem.

Pokusili jsme se vstoupit. Připraveni na let vzduchem a následné přistání na zdi jsme udělali první krok. Silové pole bylo vypnuto. Byli jsme uvnitř.

„Zeptáme se počítače, co se stalo. Snad dostaneme uspokojivou odpověď.“ Řekl jsem, usedl k počítači a zadal vstupní kód.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se.

V počítači to chvíli vrčelo, než mi odpověděl:

„SPUŠTĚN PROGRAM ČPT. INICIALIZACE PROVEDENA. PŘESUN PROVEDEN. ODHLÁŠENÍ PROVEDENO. KONEC.“

„Co to znamená?“ zeptal se Jork.

Je to jen bezpečnostní technoprogramátor. Musel jsem mu to vysvětlit.

„ČPT je časoprostorový transmiter. Je řízen počítačem a umožňuje přesuny nejen v prostoru, jako obyčejný transmiter, ale i v čase. To znamená, že se můžeš přesunout například do Sydney roku 2000, ale taky třeba to New Yorku roku 3000. Chápeš?“

„Jo, chápu. Ale … dá se nějak zjistit, kam vlastně Frack zmizel?“ zeptal se.

„Uvidíme.“ Odpověděl jsem a zeptal se počítače:

„Které soubory byly otevřeny před spuštěním ČPT?“

Počítač opět chvíli přemýšlel, než vypsal žádané názvy.

„Vyhledej soubor memorandum.txt a otevři jej.“ Přikázal jsem počítači.

Opět chvíle vrčení.

Potom se soubor otevřel a my četli:

Memorandum Fracka Sandereska.

    Vážení spolupracovníci. Já, Frack Sandersk prohlašuji, že se vzdávám dobrovolně svého života pro záchranu ostatních.

    Nemám jinou možnost.

    Ovládání reaktoru se absolutně vymklo kontrole. Reaktor nereaguje na žádné impulsy ke zpomalení nebo zastavení reakce. Rozpad atomů se naopak zrychluje. Není možná regulace manuálně ani počítačem. Reaktor byl zkonstruován tak, že mu byla dodána jen energie k rozběhnutí reakce. Ostatní už řídí počítač, který je umístěn v I. Chladícím bloku. Taktéž energii potřebnou pro průběh reakce si reaktor dodává sám. Je zcela neovladatelný a neovlivnitelný. Zkrátka … je nezávislý.

    Musím se vrátit do minulosti a zabít sám sebe. Jen tak znemožním postavení a spuštění reaktoru se špatným naprogramováním. Nejlepší bude, když se zabiji jako novorozeně. To se totiž ještě nemohu bránit. (Jak směšně to zní. Mám se bránit před svou vlastní úmyslnou sebevraždou.)

    Až budete číst toto memorandum, jestli jej vůbec budete číst, budu už 20 let mrtvý. Jakmile se mi podaří zabít se, zmizí vše, co jsem kdy udělal. Vaše vzpomínky a všechna data v počítačích spojena s mou existencí.

    Věřte mi, že jsem vše řádně promyslel.

    Zvážil všechna pro a proti. Nevidím jinou možnost. Reaktor nelze zastavit jinak, než zničit člověka, který ho má postavit, ještě před tím, než ho vůbec vymyslí.

        Prosím. Nehledejte mě.

    Jen byste mi svůj úkol ztížili a ohrozili život svůj i všech, co bydlí v Countdown city, které stojí nad Laboratoří.

    Mám možnost se vrátit, ale jakmile zabiji sám sebe v minulosti, přestanu existovat i v budoucnosti.

        Rozplynu se.

    Pozdravujte, prosím, všechny, které jsem kdy znal. Doufám, že vás zachráním.

Frack Sanderesk.

 „Co teď?“ zeptal se Jork.

„Musíme se domluvit se Sarnem.“ Řekl jsem a inicializoval přenos dat do Sarnova počítače.

    Po poradě jsem se odebral připravit na dlouhou cestu, možná bez návratu. Když Fracka zastavím, reaktor vybuchne a budu mrtev. Když jej ovšem nezastavím, zmizne nejen reaktor, ale i ČPT, takže se nebudu mít jak vrátit zpět.

Spustil jsem program a stoupl si do transmiteru.

    Rozhlédl jsem se po Laboratoři. Chtěl jsem si ji zapamatovat co nejlépe. Prohlížel jsem si každičký detail. Podíval jsem se otevřenými dveřmi a uviděl v tunelu Jorka a Sarna.

„Start!“ přikázal jsem.

Byl jsem na bolest připraven.
Ovšem toto jsem nečekal.
Celé mé tělo, do posledního svalu, se svíjelo v křečích pod výboji elektřiny.
Překonal jsem bolest a podíval se opět ke dveřím. Stáli tam. Dívali se vyjeveně na mě. Usmál jsem se, ale nejspíš to vypadalo jako bolestný škleb.

    V tu chvíli vše na zlomek sekundy potemnělo. Když se rozjasnilo, zjistil jsem, že jsem ve stejné Laboratoři, jenom mnohem méně vybavené než ta naše.A také mnohem menší. Usedl jsem k počítači a zadal kód. Kupodivu fungoval. Prohlédl jsem si obsah disku. Soubor AUTOREAC.COM, což byl ovládací program reaktoru, tam byl. To znamenalo, že Frack program nesestrojil. Začal jsem soubor prohlížet. Po chvíli bylo nalezeno, co jsem hledal. Chyba.

    Ten, kdo tento program napsal, záměrně naprogramoval automatické odpojení všech komunikačních linek řídícího počítače ihned po spuštění  reaktoru. Zřejmě pro případ sabotáže. Opravil jsem to.

    Chtěl jsem se pustit do hledání Fracka. Bylo mi jasné, že kdyby se Frack zabil, zmizel by jen ČPT. Tedy jeho výtvor. Zatímco reaktor by zůstal stát tam, kde je. Teď už ale bez poruchy.

    Neměl bych ale naději na návrat. Když jsem vstal od počítače, má obava se splnila.

ČPT byl pryč.
Nebyla naděje na návrat.
Frack mě předběhl.
Zabil sám sebe.
Byl jsem tu uvězněn.
A sám.
Sám.

Do počítače jsem pod smluvený kód vložil tuto zprávu.:

Poselství

    Program opraven. Možno spustit reaktor. Frack mrtev. ČPT zničen. Není návratu. Hodně štěstí.

                                                                                                             Sendr.

    A to je konec mého příběhu. Přeji vám, aby se vám nikdy nic podobného nestalo.

Hodně štěstí.
Nashledanou.
Sendr.